V prostorách Městské knihovny v Děčíně prostorách Městské knihovny v Děčíně uskutečnil slavnostní křest českého vydání knihy litevsko-židovského spisovatele Grigorije Kanoviče 'Romance z druhého břehu'. Akce se zúčastnili významní hosté, mezi nimiž nechyběli zástupci Senátu Parlamentu České republiky, Ústeckého kraje, Velvyslanectví Litevské republiky, statutárního města Děčín a další významné osobnosti.
Tiskovou zprávu z 17. ledna 2024 se dozvídáme, že české vydání posledního díla Grigorije Kanoviče křtili předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil, náměstek hejtmana Ústeckého kraje Jiří Řehák, velvyslanec Litevské republiky J. E. p. Laimonas Talat-Kelpša, primátor statutárního města Děčín Jiří Anděl a syn autora románu Sergejus Kanovičius, který navíc přečetl jeden z úryvků z knihy.
Publikace knihy 'Romance z druhého břehu' byla financována za podpory Ústeckého kraje a statutárního města Děčín. Jak zdůraznil náměstek Jiří Řehák: 'Osudy našich dvou zemí jsou si velmi podobné a i téma knihy se týká toho, s čím se obě země potýkaly. Na tyto události nesmíme nikdy zapomenout. Spisovatelé jako Grigorij Kanovič se postarali, abychom nezapomněli.'
Grigorij Kanovič (1929–2023), litevsko-židovský spisovatel, scénárista a dramatik, pocházel z litevského města Jonava, které je partnerským městem Děčína. Během 2. světové války byl nucen odejít spolu s rodinou z Litvy a válku přečkal v Kazachstánu a na Urale. V roce 1945 se rodina usadila ve Vilniusu, kde Kanovič vystudoval filologii na Vilniuské státní univerzitě. Od roku 1993 žil v Izraeli. Během své spisovatelské kariéry vydal více než deset románů a byl několikrát nominován na prestižní Bookerovu cenu.
V díle 'Romance z druhého břehu' čerpá autor ze svých rodinných vzpomínek i z osobního prožitku dětství ve židovském městečku, hluboce zakořeněném v tradičních náboženských obřadech. Jeho obyvatelé společně s litevskými a polskými sousedy žili v uzavřené komunitě. Avšak nastala nová doba a celá Litva byla uvězněna mezi dvěma mocnostmi – nejprve obsadili zemi Rusové, poté Němci. Židé z Jonavy tušili smrtelné nebezpečí a jejich strach se naplnil po vpádu německé armády. Před válkou odcházeli Židé z Jonavy za nadějí na lepší život, ale v tragických dnech prchali ze strachu o vlastní život.
